Ohayou!
Představte si hypotetickou situaci, kdy už skoro dvě dekády „děláte“ do her. Rukama vám prošlo několik desítek tisíc titulů, máte přehled prakticky o všem, co pokrývá vaše prodejní zaměření, a najednou vám do toho hodí vidle jakýsi Brit, jehož inzerát na eBay nabízí k prodeji 200 japonských PS2 her. Ne že bych se s Japonci sem tam nesetkal i dříve, ale právě tento okamžik byl jeden z oněch transformativních, které se prostě musely stát. Po několika vyměněných zprávách se dotyčný rád podělil o všemožné tipy a úskalí dovozu japonských her přímo z jejich domoviny. No, co vám budu povídat, najednou se přede mnou otevřel kompletně nový svět, ve kterém jsem hodně rychle zapomněl, že vůbec něco vím, a začal jsem jako poslušný školák nasávat nefalšovanou krásu těchto originálů.
Zpočátku jsem trpěl klasickým syndromem megalomanství. Ono, když člověk vidí najednou někoho prodávat 150 PS1 NTSC-J her nebo 400 her na PSP, tak je to tak moc vzdálené sběru „drobečků“ na přehlceném britském eBay, že jsem prakticky nepřemýšlel a kupoval vše, co mi padlo pod ruku. Tehdy ještě bez Google Lens, tudíž pokud nabídka neobsahovala foto zepředu, byl jsem víceméně v nákupním módu „instinktivně nechápavém“.
Padesát tisíc korun za prvních pár balíků se rozkutálelo rychleji, než se člověk nadál, a najednou vyvstal problém jiného rázu. Kdo to sakra bude kupovat? Když pominu pár osvícených sběratelů, praxe prodeje japonských her v ČR prakticky neexistovala. Žádný e-shop si netroufl servírovat lidem „sypaný čaj“ s vidinou jakéhosi neexistujícího zbohatnutí. Když to porovnám s Británií nebo Polskem, připadal jsem si v tu chvíli, že nás komunismus mentálně zabrzdil tak o půl století.
Fajn, něco má regionální zámek, něco má pouze japonštinu, ale když pominu tyto dvě entity, mohu se směle vrhnout na přehršel pozitiv, v jejichž čele můžeme zohlednit věci jako: parádní stavy her, krásné alternativní artworky, originály nejoriginálnější, neotřelé sběratelské verze, stovky exkluzivit, které jinak nikde jinde kromě NTSC-J formátu nevyšly, či výhodnější ceny oproti stejným PAL kusům.
Bude to stačit? Český sběratel her rozhodně patří k tomu konzervativnějšímu, co lze na scéně vidět, ale ani to mi neubralo dostatek sil na to, abych se snažil přenést nakažlivost mého dětského nadšení do pokojů těch z vás, kteří se rozhodli objevovat krásy Dálného východu se mnou. Není vás hodně, není vás málo, ale jste – a to je důležité. Za ty dva roky šla doprava kurýrem nahoru asi o 30 %, tudíž musím být mnohem pregnantnější, co se potenciálního výběru týče, ale i tak mi to neubralo chuť pomalu, ale jistě rozšiřovat nabídku, která u nás nemá obdoby.
A co momentálně u mě v Shadow bazaru vlastně z japonských krás můžete spatřit? Jedná se o více než 1800 her rozprostřených v těchto kategoriích, spolu s první osobní vzpomínkou:
- PlayStation 1 (Naprostá klasika, primární záměr)
- PlayStation 2 (Alternativní verze a nádherné černé obaly)
- PlayStation 3 (Hordy robotů, Dynasty Warriors apod. :D)
- PSP (Balík her ve stavu „junk“, které byly jako nové)
- PS Vita (Roztomilost malých obalů nezná mezí!)
- Famicom (Konečně originály našich devadesátkových dobrodružství)
- Super Famicom (Nejgeniálnější konzole od Nintenda)
- Game Boy (Kolik potřebuji světla, abych na tom něco viděl?)
- Nintendo DS (Krásné stavy, kompatibilita se všemi konzolemi)
- Nintendo 3DS (Úžasný a obrovský výběr japonských her)
- Sega Saturn (Svatý grál, bojovky jsme zkoušeli snad 5 hodin v kuse)
- Sega Dreamcast (Elegantní oranžová)
Co napsat závěrem? Snad jen: nebojte se, stojí to za to! Do tajů Famicomu/Super Famicomu nebo PS1 se můžete vrhnout rovnou (konzole jsou v nabídce). PSP, PS3, PS Vita, Game Boy nebo DS jsou region free, tam není co řešit. No a co se zbytku týče, tam se snad brzy taky poštěstí doplnit konzole na sklad. Díky všem za dosavadní zájem a hraní zdar!
