Ruku na srdce, kdo by neznal „Starší svitky“ a nemíním tím ani závitky, ani svítky, jež jsou prý neprávem pozapomenutou zavářkou do polévek. Pro zjednodušení přikročíme k angličtině a rovnou na vás vychrlíme to, že jde o sérii Elder scrolls, specifičtěji o její druhý a legendárně „nafouknutý“ díl.
Proč nafouknutý? Inu procedurální generování udělalo své a těch 150 000+ km2 herního světa je i na dnešní dobu naprosto prasácké číslo. Například takový Zaklínač 3 má oproti tomu rozlohu nějakých 140 km2 (což teď asi vyzní hodně fušérsky, když se jedná o jednu tisícinu Daggerfallu.)
Na to, jak je Daggerfall „rozsáhlý“, si česká verze Big boxu drží pevně konzervativní rozměry běžné krabice té doby. Nebojte se, jediné české sousloví na krabici skýtá samolepka s českou vlajkou obsahující nápis „český manuál“. Nedokážu si představit práci toho netvora, který všechny ty vizuálně nádherné krabice přelepoval tímto „vlasteneckým“ info kolečkem, ale chápu, že bylo potřeba vypíchnout alespoň to, že když už si vzhledem k neznalosti anglického jazyka samotnou hru nezahrajete, že si alespoň můžete zarochnit v manuálu.
Vraťme se ještě na chvilku k přední části boxu. Vykulený lich s korunou po vás natahuje pařáty s příslibem ne moc něžného poškrabkání po zádech, co víc si přát? Dnes se ho bojím, ale dvacet devět let zpátky bych s ním před pražskou prodejnou Vision Megastore tancoval danse macabre bez mrknutí oka.
Druhá strana potřísněná nejednou kapkou krve u provlhlé stěny plné zatuchlých pavučin vás vyzývá k tomu, abyste se vrátili zpátky do světu Tamriel. Nalákat vás má 16 přiložených ingame screenshotů a popisky vychvalující vše, co ve hře je i není zároveň (Oxymóron?)
Nevíme odkud jsou vybrané snímky, protože těch více než 15 000 měst, vesnic i dungeonů v nás vzbuzuje krajně nelibou rozhodovací paralýzu.
Ač je Daggerfall znám pro nechutné množství chyb a bugů, my v krabici žádné sušené brouky nedržíme (navzdory tomu, jak je to dnes módní). Avšak leží nám tam již dříve zmiňovaný manuál. Vypadá, že ho vyblula sépie, alespoň podle celistvého barevného tónování, každopádně nám dá určitě solidní základy pro to, abychom se alespoň decentně zorientovali. Ono už tvorba postavy nepostrádala obskurní to komplexitu.
Želbohu v mé krabici se nic dalšího krom manuálu a CD v jewel casu nenalézá. Co jsem tak sondoval na internetu, součástí měla být i registrační karta, info karta k instalaci a další v uvozovkách manuál s názvem „Daggerfall chronicles – book of knowledge“. My zde knihu vědění nemáme, a to je vlastně jediné, co o ni víme.
Zajímavý fakt na konec. Bethesda údajně hru v roce 2009 uvolnila jakožto „freeware“ a to k 15. výročí série Elder scrolls. Proto, kdo tuto hru fyzicky nevlastní, nemusí fňukat a stačí začít sosat z internetu, seč hrdlo ráčí. A třeba i vylepšený Daggerfall Unity, který hru zkrášluje a upgraduje na stovky různých způsobů.